Vítám vás.
Od tvůrců les-vlků k vám přišla nová stránka s novími dobrodružstvími.Svět Nimoanu je krásný jako ranní rosa, jenže pouze na první pohled. Hluboko pod horami a úrodnými údolími číhá prastaré a věčné zlo. Plazí se nenápadně jako plíseň a jeho vlákna pomalu, ale jistě prorůstají celým světem. Středem této nestvůry hluboko v podsvětí je gigantický démon Skarbor.
V dobách zdánlivého míru čeká Skarbor pod zemí a vlákna prorůstají, dokud neproniknou zemským povrchem. Pak začnou produkovat ne spory, ale nebezpečná a nechutná stvoření, která se začnou objevovat na Zemi pouze proto, aby plnila Skarborova přání a šířila se po planetě.
Jejich jediným úkolem je zasít sémě strachu a zničit všechen život na Nimoanu. A jako spory z jedovaté houby se šíří po světě a Skarbor je každým okamžikem větší a silnější.
Opakem k stinné, podzemní existenci Skarbora je síla jedinečného druhu draků, ne těch starých z pohádek, ale skutečných bohů nebes a země. Svými vlastními silami mohli draci chránit svět Nimoanu z výšky. Za starých časů jich bylo možné na obloze vidět tisíce, jak poletují vysoko nad Nimoanem.
Lidé, kteří museli bojovat za svůj život na Nimoanu, si draků vážili a uctívali je i jejich dračího boha Unkh-Agora. V boji proti Skarborovi stáli lidé i draci bok po boku, obzvláště Unkh-Agorité, stoupenci náboženského řádu mágů, kteří mohli létat do bitev na létajících kobercích.
Proběhlo mnoho krvavých bitev, které byly čím dál tím delší a krvavější, a nakonec to vypadalo, že síly temnot získávají převahu a šíří se jako nádor.
Skarbor, věřící svému nadcházejícímu vítězství, prošel metamorfózou a ponechal si svou vlhkou houbovitou podobu pro poslední zničující úder na planetě.
Skutečnost, že Skarbor opustil svou ochrannou schránku, také znamenala jednu velikou šanci pro Unkh-Agora. Po dlouhé a hořké bitvě se drakům podařilo porazit Skarbora a jeho služebníky pekla.
Hustá houbovitá podzemní síť Skarborových vláken vyschla a díky kouzelným silám draků bylo možné opět využívat pozitivní energii země, a nebezpečí tak bylo odvráceno. Zlo bylo vytrženo z kořenů, ale zmizel Skarbor navždy?
Na Nimoanu zavládl na dlouhou dobu mír. Města postavená lidmi vzkvétala a lidé pomalu, ale jistě zapoměli na všechny hrozné války svých předků.
Jen moudří ochránci starých legend Unkh-Agorité si uchovali v paměti božství draků a nebezpečí Skarbora. Pro většinu lidí se z příběhů o Skarborovi staly dětské pohádky. "Když budeš zlobit, přijde si pro tebe strašlivý Skarbor!" - to se říkalo zlobivým dětem. Ale nikdo nevěřil tomu, co říkal. Stejně jako lidé zapoměli na nebezpěčí, tak se také začali vzdalovat svému náboženství a Unkh-Agority považovali za senilní dědky na létajících kobercích.
Uběhlo jen pár let, které daly vzniknout nové sektě fanatických Zealotů, kteří viděli draky jako další nebezpečí pro lidský rod. Vymysleli si, že draci chtějí nahradit Skarbora na trůnu zla. Ubozí nezvedenci - rozhodli se udeřit první a zničit všechna dračí vejce. Ostatní lidé, kteří byli pochopitelně vděční svým dračím přátelům, se snažili vejce proti Zealotům chránit. Nebylo jich dost, a navíc byli většinou příliš líní na to, aby šli bojovat za svou víru.
Malá skupinka lidí, kteří kladli Zealotům odpor, byla pobita do posledního. Draci však nebyli mstiví a viděli mnohem dál než lidé. Rozhodli se opustit Nimoan a nechat lidi, ať si dělají, co uznají za vhodné. Nechávajíce za sebou vypleněná doupata, začali draci odlétat. Zůstal jen jediný: sám Unkh-Agor. Věštil posledním pravověrným kněžím a varoval je, že Skarbor zlomí svá pouta a vrátí se z věčné nicoty, aby udeřil ještě jednou.
Dříve než draci odletěli, zanechal dračí bůh Unkg-Agor lidi na světě se strašlivou hrozbou blížícího se nebezpečí. Věštba mluvila o tom, že časy uplynuly a Skarbor se brzo vrátí z nicoty, do které byl uvržen.
Jediným odkazem draků bylo vejce. Dračí vejce. Bylo to vejce, které sám Unkh-Agor ukryl v tajném hnízdě uvnitř starého kamenného chrámu. Tato stará svatá místa byla známa pro svůj vyjímečný proud zemní energie a takové podmínky zajistily, že se zde mohl z posledního vejce vylíhnout poslední drak.
Takový drak by přišel lidem na pomoc, kdyby jim bylo nejhůř. Jak rozhodl dračí bůh Unkh-Agor, lidé nezůstanou bez naděje.
Ochránci chrámu byli zasvěceni a zpráva o přicházejícím zachránci se začala šířit po světě. Ale přišla i k mnoha uším, které nechtěly poslouchat.
Nakonec, po více než šesti stech letech, se začaly projevovat první projevy zla: tři zelené východy slunce a častý výskyt dvouhlavých simoranských krav. To byl moment, kterého se mniši a stoupenci Unkh-Agora po celé generace obávali - čas bojovat opět nadešel!
Někde hluboko pod povrchem Nimoanu přežil choroboplodný zárodek zla. Sedí, čeká, čerpá zásoby čerstvé energie, aby se mohl začít rozšiřovat a prorůstat podzemím a povrchem země.